Emma Swan+Neal Cassidy

Alebo nebudem musieť pretože s nimi ty prestaneš. Čo povieš? Tento nápad sa mi páči viac.*Milo sa naňho usmeje a sleduje ho.*Áno,samozrejme.*Prikývne a pozrie sa naňho či nastupuje alebo nie. Otvorí si dvere a sadne si na svoje miesto. Stále rozmýšľa kde prespí,ale túto noc strávi asi vo svojom novom aute.*

No.. tenhle plán se mi až tak nelíbí (nesouhlasně zakroutí hlavou a pak se usměje) fajn (posadí se do auta,zabouchne dveře) Kde ty přespáváš? (podívá se na ní a přemýšlí nad tím kde on přespí jestli zase v tom prázdným bytě po kámošovi,ještě neví kde)

Smola.*Pokrčí plecami a usmeje sa. A aj naozaj dúfa,že s tym prestane. Alebo si bude musieť naozaj zvyknúť. Naštartuje,ale ešte neodchádza.*Ja-a...Ešte neviem. Pravdepodobne v tomto aute. Čo ty?

No,občas přespávám vy bytě po kámošovi,dokud ho někdo neprodá,zatím mám klíč,no každopádně jedna postel je volná (mrkne na ní a pak se zasměje) Tak jedeš? (koukne na ní se smíchem a doufá že jeho nabídku příjme)

Áno,ak môžem.*Nadšene sa usmeje a prikývne. Je rada,že nebude musieť spať v aute. Ale bolo by to lepšie ako nič. A keď to Neal ponúkol tak prečo nie. Tak sa teda vydá na cestu.*A kde to je?*Spýta sa ho aby vedela ktorým smerom ísť a pomaly ide dopredu.*

Jasně že můžeš! (s nadšením přikývne a pak se na ní podívá,dnešek mu opravdu vyšel) No (podívá se na cestu musí se zorientovat) Zatím jeď do středu města pak tě navedu (usměje se a koukne na cestu)

Dobre. A Ďakujem.*Usmeje sa a nachvíľu naňho pozrie. Keď ho vidí,úsmev sa jej ešte rozšíri,ale potom sa už musí venovať ceste. Ide teda do stredu mesta a čaká čo jej bude ďalej hovoriť. Pritom si prstami klepká po volante a občas sa pozrie po okolí.*

No a teď zatoč doleva a pak pojedeme rovně (kouká po cestě) a až budeš u toho obřího šedivýho paneláku zastav (podívá se na město,je vcelku mrtvé) a neděkuj,smíšku (zasměje se když vidí její úsměv)

Fajn.*Prikývne a ide ďalej tam kam ju smeruje. Znovu sa zasmeje po tom čo jej povie a pozrie na cestu.*A ten tvoj kamarát. On vie,že tam prespávaš?*Nadvihne obočie a jedným okom naňho pozrie. Nechce už moc spúšťať pohľad z cesty,pretože je tam a už aj tak toho moc nevidí. V diaľke zahliadne šedivý panelák nad čím sa usmeje. Konečne si po tomto úžasnom dni oddýchne.*

Jasně,on se totiž přestěhoval jinam a dal mi klíč ať mám kde přespávat. No a ten byt se ještě neprodal,takže mám kde bydlet (podívá se a zjistí že už jsou skoro na místě) Už jsem docela unavenej (zívne)

Aha. Takže tam nie si načierno.*Pousmeje sa,ale nemyslela to nejako zle. Dúfa,že si to tak nezoberie.*Ja tiež.*Prikývne a zastaví sa pred tou bytovkou.*Tak sme teda tu. Konečne.*Usmeje sa na Neala,zoberie si svoju tašku a vystúpi von pričom naňho čaká. Teší sa ako sa rozvalí na posteľ a bude mať pokoj.*

Problém? (podívá se na ní,neví co si z toho jak to řekla má vzít) Konečně (vezme si batoh a vyleze z auta,trochu se protáhne a pak zavře dveře) Tak pojď (chytne jí za ruku a běží s ní dovnitř,otevře dveře a pak míří nahoru)

Nie,vôbec. Tak som to nemyslela.*Rýchlo mu povie a zavrtí nesúhlasne hlavou. Ale radšej to už nechá tak,aby nepovedala ešte viac nevhodných vecí. Usmeje sa,jemne ho chytí za ruku a rýchlo ide za ním. Keď sú vo vnútri bytovky všetko naokolo si obzerá a stále sa ho drží.*

Třetí patro (podívá se nahoru a běží s ní ruku v ruce) Bude se ti to líbit (usměje se a běží,už jsou v druhém patře) ještě kousek (pousměje se a pak vyběhne spolu s Emmou do třetího patra) Tady za rohem (usměje se a jde k bytu,vytáhne klíče a odemkne,vejde dovnitř) Pojď dál (usměje se a rozsvítí vánoční světla)

Tomu verím.*Usmeje sa a stále ide hore. Je zvyknutá behať dosť,ale toto už vážne nevládze. Nie po dneskajšku. Je rada keď sa konečne dostanú na tretie poschodie,do toho bytu. Vojde dovnútra a celý si ho obzrie.*Wau. Je krásny.*Prejde trochu ďalej a stále sa na byt pozerá s nemým úžasom. Položí si tašku na kreslo a pozrie na Neala.*

(batoh si hodí na zem) Voda zatím teče,tak jestli chceš (pousměje se a ukáže na koupelnu) já se jdu převlíct (otočí se a jde do pokoje kde leží velká taška,vytáhne z ní kraťasy a triko,dnešek byl hodně náročný a tak se po tom co se převlékne posadí do gauče a kouká do země)

Hej,rada.*Pozrie sa smerom do kúpeľne,zoberie si celú svoju tašku a zamieri tam. Zavrie si dvere a pozrie sa do zrkadla pričom sa zhlboka nadýchne. Vytiahne si z tašky biele tielko a čierne kraťase. Vojde do sprchy a pomaly sa sprchuje,premýšľa o celom tomto dni. O tom ako stretla Neala,ako kradli v tom dome. Musí uznať,že je rada,že ho stretla.*

(při tom co sedí a čumí do země,přemýšlí nad celým dnem,musí uznat že si ho hodně užil,potom se postaví a trochu jí ustele na posteli,vyklepe deky a pak jí to tam připraví na spaní,sám pro sebe si vezme jednu deku a polštář,položí to na gauč a sedne si tam)

*Rýchlo sa osprchuje,umyje si vlasy a vylezie von. Vysuší sa a oblečie si svoj spací "úbor". Skontroluje sa v zrkadle a zoberie do rúk svoju tašku. Potichu otvorí dvere od kúpeľne keby Neal náhodou spal a vyjde von. Ale nespí,iba sedí na gauči. Trochu sa pousmeje a znovu si položí tašku do kresla.*Tak ďakujem.*Prejde trochu bližšie k nemu.*

Nemáš vůbec za co,to já ti děkuju (usměje se) Dnešek jsem si užil,po dlouhý době,tady budeš spát (ukáže na postel a pak zatáhne záclony aby jí při spánku nesvítilo do očí) Kdybys měla pak hlad,nějaký brambůrky by tam měli bejt (ospale řekne a přikreje se dekou) Kdyby ti byla zima,dám ti ještě jednu deku (koukne na ní)

To aj ja. Nakoniec ešte môžeš byť rád,že som ti to auto vyfúkla a stretli sme sa.*Trochu hanblivo sa usmeje. A necíti sa práve najpríjemnejšie keď ju vidí iba takto,v krátkom pyžame, nenamaľovanú.*Dobre,ďakujem.*Znovu mu poďakuje ani si to neuvedomí. Stále mu len ďakuje,ale ona naozaj má začo.*Ty budeš spať na gauči?*Nadvihne obočie a prejde pomaly k svojej posteli,sadne si na ňu.*

To věř mi že jsem (pousměje se) Moc ti to sluší (zasměje se,podívá se na ní,sakra je krásná i když je nenamalovaná) A neděkuj ! Jasně,budu (koukne na ní a dělá že se uvelebuje,trochu se ptoháhne a znova zívne,je už opravdu unavený)

Ďakujem.*Zasmeje sa už nad tým ďakovaním a zavrtí hlavou. Bude sa to musieť odnaučiť. Ale ako,keď jej stále pomáha a skladá komplimenty.*Aj tebe.*Opätuje mu to a usmeje sa.*To nemusíš. Môžme sa kľudne vymeniť.*Rýchlo povie a postaví sa,pripravená späť na gauči. Nechce ho tam nechať len tak a na gauči sa určite nevyspí tak dobre ako na posteli.*

Ne,ne ! Ihned se posaď (kroutí hlavou) Nebudeš spát na gauči,postel je tvoje (usměje se a stojí si za svým) A už padej do postele,je už pozdě (hraje si na rodiče,ale stále se směje,doufá že už zase nebude odmlouvat,jelikož je unavenej a rád by už spal)

Dobre,dobre. Ako povieš.*Zasmeje sa a sadne si späť na posteľ.*Samozrejme,oci.*Uchechtne sa a ľahne si. Prikryje sa dekou ktorú si potiahne blízko k telu a ešte chvíľu sleduje Neala. Taktiež už je veľmi unavená,ale nevie z neho spustiť oči.*