Emma Swan+Sheriff Graham

*Veľkou rýchlosťou ide domov od jej "prechádzky" s Rumplom. Začína jej byť už aj trochu zima a nechce aby ju znovu zastavil. Bolo by to opäť o tom istom trápnom tichu pretože sa oni dvaja nemajú vôbec o čom rozprávať. Veď je to Rumple. Že sa aj čuduje.*

*Projíždí městem ve svém služebním voze. Sleduje cestu před sebou i obě strany ulice. Když na křižovatce zabočí doprava, všimne si, že po chodníku se k němu blíží Emma. To, jak rázuje ho zaujme.Trochu zpomalí a za jízdy ji sleduje.*

*Ide po chodníku stále so sklonenou hlavou a rukami v zadných vreckách. O ničom ani nepremýšľa,len tak si prevetráva hlavu. Zíde sa to. Vyberie sa cez cestu keď v tom ju skoro zrazí nejaké auto. Trochu uskočí späť na chodník a vydýchne si. Uvidí za volantom šerifa Grahama.*

*Pozoruje ji chvíli dále a snaží se přijít na to, proč mu připadá naštvaná. Chystá se na sebe upozornit, když v tom mu málem vběhne pod kola vozu. Naštěstí nejde rychle a pohotově šlápne na brzdu. Zastaví tak téměř okamžitě. Tahle Emmina nepozornost už mu přijde více, než zvláštní. Přistaví u krajnice, vypne motor a vyhlédne z okna.* Emmo, jsi v pořádku? *Zeptá se znepokojeně. Doufá, že se jí při té malé "kolizi" kdy se naštěstí nic neudálo, Emmě nic nestalo. Vystoupí z auta a vydá se k ní.*

*Ešte chvíľu potom jej srdce bije ako o život. Nemala by stále nad niečím premýšľať a radšej vnímať okolie. Mohlo to pre ňu dopadnúť aj horšie,takže už si radšej bude dávať pozor. Pozrie sa na jeho auto ktoré zastavilo a trochu neisto sa usmeje.*Hej,v poriadku. Len som trochu nedávala pozor.*Iba nad tým mávne rukou a zavrtí hlavou. Keď uvidí,že ide smerom ku nej tak ona prejde bližšie ku nemu.*Nebola to tvoja chyba.

*Přejde až k ní a pozorně si ji měří. I on je z toho ještě trochu v šoku.* Emmo, víš, že to mohlo dopadnout mnohem hůře, kdybych nedával pozor? *Odvětí s výdechem. Reaguje trochu prudčeji, ale to z toho důvodu, že se také lekl.* Kdyby se ti něco stalo, tohle by mi moc nepomohlo. *Poukáže na to, že ho z toho Emma neobviňuje.* Kam máš namířeno? *Zeptá se hned po té o něco klidněji.*

Áno,viem. Ale ty si pozor dával.*Iba pokrčí plecami a trochu udivene naňho pozrie. Vyzerá až priveľmi naštvano.*Kľud,veď sa nič nestalo.*Kývne hlavou sem a tam a usmeje sa. Chápe,že je možno aj trochu vyľakaný,ale dobre,že tam po nej nezačal vrieskať.*Chystám sa už domov. Bola som sa prejsť v lese.*Poukáže za seba na stromy v lese a pritiahne si bundu bližšie k telu.*

*Neujde mu Emmin pohled. Vždycky byl všímavý. Když se uklidní, sám si je vědom toho, že na Emmu tak vyjet nechtěl.* Promiň. *Omluví se jí a provinile na ni pohlédne.* Zapomeňme na to. *Požádá ji.* Můžu tě svézt? *Nabídne se jí. Při její původní nepozornosti bude klidnější, když ji bude mít na očích a raději vedle sebe v autě než na silnici.* Není ti zima? *Všimne si toho, když si přitáhne bundu blíže k sobě.*

*Nepretržite ho pozoruje keď je chvíľu ticho a potom započuje ako sa ospravedlní.*To je v pohode. Dobre.*Prikývne. Je rada,že toto navrhol. Veď ona sa ani nerozčuľovala len on vyzeral ako keby ide vybuchnúť od zlosti.*Mám to už len kúsok,ale kľudne. Ak nemáš nič lepšieho na práci.*Nadšene sa usmeje,pretože ju už aj dosť bolia nohy. Má to len chvíľu domov,ale zviesť ju predsa len môže.*Nie,nie v poriadku.*Zavrtí rýchlo hlavou a pustí svoju bundu aby to tak nevyzeralo. Prejde k jeho autu a sadne si na predné sedadlo vedľa neho.*

*Když ho Emma ujistí, že se nic nestalo, zadívá se jí do tváře, aby mohl vyčíst, kdyby to bylo jinak. Nemůže, ale nic říct, co by naznačovalo opak. S nepatrným pousmáním proto kývne. Po té, co Emma souhlasí s odvozem, jeho úsměv se o něco rozšíří. Následuje ji do vozu. Posadí se zpátky za volant, nastartuje a rozjede se k místu, kde Emma bydlí.*

*Trochu nadvihne obočie keď ju tak zaujato sleduje,ale potom to nechá tak a len zavrtí hlavou. Zdá sa jej byť nejaký iný. Síce je pravda,že po tom čo sa zlomila kliatba sa s ním ešte ani nerozprávala. Vlastne ani nevie kto je. Počká kým nasadne,pousmeje sa naňho a vydajú sa na cestu. Zaujímalo by ju,či je stále aj ona šerifka. Má zbraň,odznak odložení v šuplíku doma,ale od kliatby nebola na stanici ani nič. Nie je si tým istá.*

*Cestou k Emmině domu přemýšlí o tom, co všechno se od jejího příchodu do Storybrooku událo. Od zlomení kletby se sám v sobě nevyzná. Potřebuje si ujasnit, co vlastně od života v tomhle světě chce. Občas koukne stranou na Emmu. přijde mu zamyšlená stejně jako on. Rád by věděl nad čím přemýšlí, ale nechce ji rušit. Zanedlouho přibrzdí a zastaví před jejím domem.* Jsme tady. *Odvětí a pokusí se o úsměv. Znovu při tom koukne na Emmu.*